Jak jsme přišli k Akimovi

15. ledna 2015 v 20:19 | Verča |  Obecně
Kdysi jsme měli černého labradora Maxe - měl alergie, rakovinu, nádory a špatné klouby.. I tak se dožil úctyhodného věku :) 9.9. 2011 nás bohužel opustil.
Někdo z nás chtěl dalšího psa, někdo zase ne. Bylo to 2 na 2. A já jsem zrovna byla pro. Labrador by se nám líbil, ale ty zdravotní potíže jsme již podruhé nechtěli riskovat. Vybírala jsem tedy nějaké psí plemeno. Skoro rok jsme vybírali, hledali úplně všechno. Možná proto jsem tak znalá psích plemen... začalo to u bostonského teriéra, přes mopse (přece jenom jsme zezačátku nechtěl nic aktivního) potom k haskounovi a potom k borderce. Border kolii jsme chtěli. Ale všichni říkali, že je to pes pro zkušené aktivní majitele, což my jsme v tu dobu nebyli. Tak nás napadl australský ovčák. Celá rodina chtěla psa, kluka, jen já si trvala na fence. To mi však nemohlo projít, po předchozích zkušenostích s velice klidným a vyrovnaným psem. To ovšem netušili, že všichni psi jsou tak klidní a nekonflitkní jako labrador :) Přes léto (červenec,srpen 2012) jsme tedy sháněli australského ovčáka a to už jsme hledali konkrétní štěňata (s PP samozřejmě) Nějak se nám to nedařilo, hlavně kvůli mým zkresleným nárokům na atraktivní zbarvení psa. Na konci srpna už to nevypadalo, že budou něco takového nabízet. A pak jsme našli Akima. Byl to poslední volný pes z vrhu, stejně jako byl kdysi Max. O českém strakáčovi jsme nic moc nevěděli, navíc jsem do té doby vylučovala, že by mohli být dlouhosrstí. A tak jsme se na něj jeli podívat, byl i celkem blízko. No kdo by odolal roztomilým štěněcím očím? :) Byli jsme obeznámeni, co je vlastně český strakáč. Velice mě potěšily vlohy pro agility, protože to jsem plánovala se svým psem dělat. Tak jsme se dohodli, že si ho vezmeme. Příští měsíc jsme si ho odváželi do nového domova. Upřímně - po tom roku bez psa se nám najednou úplně změnil život. Zezačátku to kolísalo, protože takové štěně nadělalo hodně neplechy - zvlášť když máme dřevěný nábytek na zahradě a dřevěné zábradlí u schodů. A já si pak uvědomila, jak jsem hrozně chtěla toho australáka. Tento čas však vystřídala doba, kdy jsme všichni na Akimka byli hrdí. Úžasně rostl a byl moc a moc hodný.

Nakonec jsem vlastně ráda, že jsme kupovali psa vybraného na poslední chvíli :) Kdo ví, jaké by to bylo, kdyby jsme si počkali na toho australáka.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama