Krytí

16. ledna 2015 v 18:31 | Verča |  Obecně
O nabídce krytí jsme samozřejmě také přemýšleli. A protože takový pes může krýt párkrát za život (nebo aspoň my to preferujeme) budeme nabízet několika vyvoleným fenám krytí naší Akimkem. Momentálně jsou mu 2,5 a my plánujeme počkat, až přesáhně tři roky. Až potom o něčem takovém začneme uvažovat.
Akim je dlouhosrstý, černo-žluto-bílý pes, bude předávat dlouhosrstý gen, v rodině má převážně černé psy, ale pár hnědých se tam také najde, takže i tam by byla šance. Jeho matka je krátkosrstá Agina z Luční Ulice, zvaná Betty. Tatínek se jmenuje Bafík Anibob, který velice vyniká stavbou těla.
Akim je právoplatně uchovněný, absolvoval bonitaci, dvě výstavy s vynikajícími výsledky (Více v sekci Naše úspěchy) a rentgeny kyčlí.
V kohoutku má přesně 47 cm, váží okolo 15 kg, atletické postavy. Má výraznou samčí hlavu, hustý ocas (a dlouhou hustou srst obecně) skus v pořádku. Pěkné rozmístění fleků. A navíc, má krásné hluboké, hnědé oči, což nám bylo řečeno i na bonitaci. U žádného psa jsem tak překrásné oči neviděla.
Výsledky rentgenů moc dobré:
DKK: 0/0
DLK: 0/0
LP: 0/1 (nebude žádný problém, ani pro Akima, ani pro jeho potomstvo)
 

Výstavy

16. ledna 2015 v 18:08 | Verča |  Naše úspěchy
Navštívili jsme teprve jen 2 výstavy.
První klubovou v září, druhou mezinárodní v prosinci.
K výstavám jsem se nikdy moc nehrnula... Ale všichni lidé okolo říkali, že Akim je vážně krásný pes a když ho nebudeme kastrovat, stojí za to ho uchovnit.
Tak jsme se vydali na bonitaci, ta byla naprosto bez problému. Akim je dobře vysoký, nemá nadváhu ani podváhu, skvělou mechaniku pohybu, pěknou samčí hlavu, atd. jen mu TROCHU převažuje černá barva, ale to není žádná vada. To jsme ještě do takového světa nebyli zasvěceni, protože předchozí pes byl pouze na svodu, kterým neprošel. Zjistili jsme, co všechno to uchovnění obnáší. K tomu tedy byla potřebná výstava a rentgeny kyčlí.
Na cvičáku jsme se přihlásili i na lekce výstav, což nám tedy dost pomohlo, i když jsem já jako handler naprosto nemožná :D Vyčkávali jsme na nějakou správnou chvíli. To jsme se přihlásili na výstavu ve Věšíně. To tedy byla klubová. Bylo tam hodně nádherných psů, hned jak jsme viděli třeba Orinka, říkali jsme si, že nemáme šanci. I tak to dopadlo celkem dobře - ve třídě otevřené získal z osmi psů titul V1 a CAC. Poté také vyhrál třídu vítězů-psi, tím získal KV. A nakonec jsme šli ještě do obecné třídy vítězů, kde tedy titul BOB vyhrála jeho teta a hned v těsném závěsu Akimkova babička.
Když už se nám to takhle podařilo, napadlo mě zkusit něco vyššího kalibru - mezinárodní výstavu. V prosinci jsme se v Praze účastnili pražské psí výstavy, Double CACIB.. Ta už se nám nepovedla tak, jako klubová. Rozhodčí měl zřejmě slabost pro krátkosrsté strakáče :) Každopádně - v kruhu byl sám, takže získal titul V1 a druhé CAC. K tomu tam byly ještě dvě strakačky - jedna veteránka a jedna mladá. Tak Akimek byl exteriérově třetí.. :)
Nyní plánujeme další výstavu v březnu. Mým snem je dostat se do třídy šampionů, nemusíme tam dopadnout dobře, až takové ambice nemám, ale chtěla bych toho aspoň dosáhnout :)

Otázky a vzkazy

15. ledna 2015 v 20:34 | Verča |  Návštěvní kniha
Jakékoliv otázky a vzkazy patří pod tento článek do komentářů.
 


Jak jsme přišli k Akimovi

15. ledna 2015 v 20:19 | Verča |  Obecně
Kdysi jsme měli černého labradora Maxe - měl alergie, rakovinu, nádory a špatné klouby.. I tak se dožil úctyhodného věku :) 9.9. 2011 nás bohužel opustil.
Někdo z nás chtěl dalšího psa, někdo zase ne. Bylo to 2 na 2. A já jsem zrovna byla pro. Labrador by se nám líbil, ale ty zdravotní potíže jsme již podruhé nechtěli riskovat. Vybírala jsem tedy nějaké psí plemeno. Skoro rok jsme vybírali, hledali úplně všechno. Možná proto jsem tak znalá psích plemen... začalo to u bostonského teriéra, přes mopse (přece jenom jsme zezačátku nechtěl nic aktivního) potom k haskounovi a potom k borderce. Border kolii jsme chtěli. Ale všichni říkali, že je to pes pro zkušené aktivní majitele, což my jsme v tu dobu nebyli. Tak nás napadl australský ovčák. Celá rodina chtěla psa, kluka, jen já si trvala na fence. To mi však nemohlo projít, po předchozích zkušenostích s velice klidným a vyrovnaným psem. To ovšem netušili, že všichni psi jsou tak klidní a nekonflitkní jako labrador :) Přes léto (červenec,srpen 2012) jsme tedy sháněli australského ovčáka a to už jsme hledali konkrétní štěňata (s PP samozřejmě) Nějak se nám to nedařilo, hlavně kvůli mým zkresleným nárokům na atraktivní zbarvení psa. Na konci srpna už to nevypadalo, že budou něco takového nabízet. A pak jsme našli Akima. Byl to poslední volný pes z vrhu, stejně jako byl kdysi Max. O českém strakáčovi jsme nic moc nevěděli, navíc jsem do té doby vylučovala, že by mohli být dlouhosrstí. A tak jsme se na něj jeli podívat, byl i celkem blízko. No kdo by odolal roztomilým štěněcím očím? :) Byli jsme obeznámeni, co je vlastně český strakáč. Velice mě potěšily vlohy pro agility, protože to jsem plánovala se svým psem dělat. Tak jsme se dohodli, že si ho vezmeme. Příští měsíc jsme si ho odváželi do nového domova. Upřímně - po tom roku bez psa se nám najednou úplně změnil život. Zezačátku to kolísalo, protože takové štěně nadělalo hodně neplechy - zvlášť když máme dřevěný nábytek na zahradě a dřevěné zábradlí u schodů. A já si pak uvědomila, jak jsem hrozně chtěla toho australáka. Tento čas však vystřídala doba, kdy jsme všichni na Akimka byli hrdí. Úžasně rostl a byl moc a moc hodný.

Nakonec jsem vlastně ráda, že jsme kupovali psa vybraného na poslední chvíli :) Kdo ví, jaké by to bylo, kdyby jsme si počkali na toho australáka.

O Akimovi

15. ledna 2015 v 20:04 | Verča |  Obecně
Ptáte se kdo je vlastně Akim?
Akim je mladý, dlouhosrstý a černožlutobílý Český strakatý pes, narozený 17.7. 2012 ve stanici Lech na Pelech. Má 6 sourozenců - Adam, Aran, Atos, Alan (Koky), Amir a Ajka. m: Agina z Luční ulice (Betty) o: Bafík Anibob
Osud tomu tak chtěl, již třetím rokem dělá společnost malé rodince z Prahy :)
Protože má vyhovující exteriér, byl zařazen do chovu, už máme za sebou nějaké výstavy.
Akimovou největší vášní je však agility, které děláme už od jeho tří měsíců. Nyní už zvládáme všechny překážky, kromě slalomu, který teprve nacvičujeme. Pokud to takhle půjde dál, tak by jste nás v průběhu roku 2015 mohli vidět na neoficiálních agi závodech :)
Dále ve volných chvílích zkoušíme nějaký ten canicross. Výbavu máme, jen je třeba zlepšit kondičku paničky a vysvětlit Akimkovi, že při canicrossu se běhá a nečmuchá :)
Plus ještě tahání, ale to zatím jen na koloběžce s odrážením a prázdné sáňky na zimu :)
Akim je bezvadný pes, je s ním legrace a je hrozně loajální a přátelský. K lidem. U psů to až tak nebývá - je to přece jen puberťák, který každého potřebuje hned srovnat. Nejraději si hraje se štěněcími fenkami, fenky má rád, se psy už je větší problém. Na větší si nedovolí, ale na menší vrčí (nikdy /by/ nekousl, jen cvaká zubama)
Někdy taky dokáže být velice otravný, zejména když se jde na procházku o chvíli později, než se vždy chodí. Má takový pronikavý hlas, kňučí a zpívá jako kočka, ten by měl úspěšnou operní kariéru.
Často hlídá, hned jak zazvoní zvonek tak hned vyletí ven. Nevrčí, dřívě přes plot vrčel na psy, teď již skoro vůbec, jen štěká, když se mu zdá něco podezřelého.
Nejlepšího zvířecího přítele mu dělá kočičí brácha Cedrik, který tu byl už dávno před tím, než jsme si Akouše přivezli. Oni se škádlí, Akim si s ním chce hrát, kocour je v tomto trochu odtažitý. Když jde o paničku, Akim se nerad dělí, a tak udělá cokoli, aby odřízl Cedrička od rodiny.
Pak má Akim přes plot u sousedů kamarádku německého ovčáka, černou krasavici Qwerty. Ona je takový ten typ psa, který naprosto vystihuje slovo "trouba". Je roční a je neohrabaná.. Hra s ní je ale pro Akima zábava.
Shrnutí? Akim je prostě pejsek do nepohody! :)
Další info:
Co má rád: Lidi, jídlo, hračky, běhání, jídlo, agility, pamlsky, jídlo a.. jídlo :D
Co nemá rád: Sahání na ocas, nadměrné hlazení při spánku, když mu někdo zasedne místo na gauči, zavřené dveře (s těmi si ale dokáže poradit, pokud nejsou zamčené. Chytrý pes.) malé psy, hádky a řev
Cviky: Sedni, lehni, zůstaň, čekej, fuj, cik cak, pá pá, give me four, pac(obě dvě), tlapky, čenich (touch), ke mně, k noze, pojď sem, ne, nai, jdeme jdeme, dží, hó, stop, sss, nahoru, hop, tunel, okolo, cik cik, cak cak
Oblíbené místo na spaní: Postel, gauč nebo bouda. Někdy se holt musí spokojit se zemí
Jak mi ještě říkají: Akí, Akimku, Akouši, Akušák, Akuše, Akinki Malinky, Kim, Kimouš, Hafuše, Lásko, Lassie, Lassino, Mufíku

Kam dál